? ? ?

"Jestli veris na duchy, tak musis uznat, ze te vidi. Je s tebou spojeny myslenkama. Duse se pohybuji rychlosti myslenky, takze je vsude, kde si vzpomene. Zatim je ale zmateny, protoze rychla smrt je pro duse sok. Chvilicku potrva, nez mu dojde, ze je mimo telo. Ale neboj, ostatni duse mu pomuzou. On se totiz citi jako driv, s tim rozdilem, ze nema telo a tim padem nema fyzickou bolest, ale jedina bolest, ktera duchum zbyva, je citova. Boli ho to, ze to boli vas vsechny kolem."

Neznasam bezmocnost....

Este stale sa pytam preco. Este stale sa kazde rano budim s nadejou, ze to vsetko bola len odporna nocna mora a vsetko je zase v poriadku. Este stale si to neviem plne uvedomit.

Faktom zostava, ze ty uz tu nie si. Len kvoli nepozornosti ci blbosti niekoho ineho... No bojim sa, ze dotycna sa trestu vyhne, a to ma trapi. Preco su ludia zbabele svine a nevedia niest zodpovednost za svoje ciny?

Dobre viem, ze nie som jedina zasiahnuta touto stratou. Sme v tom vsetci spolu ale nikto z nas to nevie pochopit. Preco ty? Mlady clovek, plny elanu, planov a chuti do zivota. Vravia mi, ze ti je takto lepsie, ale ja sa aj tak bojim. Co ak nie? Je to pre mna o to tazsie, ze uznavam teoriu chaosu. A tak si stale vravim, co keby som napriklad bola vtedy spravila toto alebo hento, alebo co keby si nieco ine spravil ty... Mohlo by to zmenit celu situaciu, cely tok zivota. A nemusela by som teraz plakat pri pomysleni na to, ze som ta naposledy videla pred troma mesiacmi.

Pozerala som si tvoje fotky z gympla a stale nemozem uverit, ze ten usmiaty, vesely chalan na nich sa uz usmieva len v spomiekach ludi, ktori ho mali radi. Ze jeho srdce uz dotlklo... Toto mesto uz nikdy nebude tym, cim byvalo, pretoze niektore miesta si bez teba skratka neviem predstavit. Mnozstvo veci mi ta neustale pripomina. Preco si mal tak rad motorky? Preco si v to rano nebol radsej niekde inde? Chcem odpovede. Chcem!

Veci, ktore som spravila a nestihla napravit, sa uz nikdy neodstanu. Chcela som si zachovat hrdost, no zachovala som si len hlupost. Dufam, ze si mi odpustil, pretoze som ti to uz nestihla vysvetlit.

Chcem, aby si sa tam, kde teraz si, mal krasne. Vsetkym nam tu budes nenormalne chybat, a aj ked sa o teba bojim, nezostava mi nic ine len verit, ze si niekde, kde je skvele, lepsie ako na tomto poondiatom svete, kde sekundy rozhoduju o zivote a smrti. Davam ti tymto posledne zbohom. Ty vies, ze na teba nikdy nezabudnem. Maj sa pekne, derbi.