Mikulas Mikulas - viem co mi donesies

Pred dvoma rokmi som byvala v Senci necele 3 mesiace. Clenkou "elitneho" IB som bola 3 mesiace. A vsetko to bolo take divne... Doteraz sa mi nechce verit, cim som preskakala.

Moji byvali spoluziaci bud studovali na vyske alebo makali. Bolo dost cudne, ze som sa vratila na strednu. A zaroven som sa stala sefkou domacnosti. Otec so mnou a bratom spolunazival do konca septembra; az do konca decembra sme v podstate mali byt v priebehu tyzdna zodpovedni sami za seba - vikendy s nami travila mama. Iste, bola som na pokraji dospelosti, ale taka zodpovednost?? Bolo to obdobie neskorych prichodov domov (bud kvoli nehynucej laske ku kinu alebo "aktivite" na debatach a inych somarinach) a nasledneho - umytia riadu, robenia desiaty pre mna aj brata, obcas prania a podobne. Vobec nechapem ako som to zvladala - ved dnes doslova VYZADUJEM 6 hodin spanku. Ale vtedy nieeee - bola som velka sestra a velka zodpovedna osoba. Co na tom ze som 18. narodeniny stravila debatovanim (aspon sme to cele vyhrali :)))) a naslednym lezenim na vysokoskolsky intrak (vdakabohu ze sturak ma na atriakoch tak pristupne balkony) aby som aspon vecer mala aku-taku oslavu. Baby su poklady (Vika a Ivka) lenze Lenka pre istotu prespala film, vobec nepila a rano vstavala okolo siedmej aby zasa utekala na debatko. Aka koza!

Tradicie nepustia. Podstatna vec, ktora mi z toho neuveritelneho obdobia utkvela v pamati. Mikulas je proste udalost, ktoru za ziadnych okolnosti nemozno prepast. A preto som 5. decembra nutila brata nech si umyje cizmy; preto som ten den venovala nakupu cokolad a inych somarin; preto som v noci vstala a nahadzala nam vsetok ten bordel do nablyskanych topanok. Samozrejme - Mikulas som ja, a to co rano najdem pri cizmicke som v podstate vyplatila den predtym nasou tvrdou menou v Tescu. Lenze inak to proste nejde. Nie je fyzicky mozne, aby 6.12. neboli nadranom v predsieni dva balicky sladkosti a ovocia. Budu, a ich novi majitelia sa budu za kazdu cenu tvarit uplne prekvapene.

Aj Lenka sa bude - toho roku, ked neprekvapuje nikoho ineho okrem seba, a vopred vie ze v Batovej cizmiske najde mandarinku, Tic-Tacy, mini-Mikulasa, zuvacky, Sladky moment a Cadbury dukatiky, bude z toho znova uuuuplne soknuta. Tak to predsa ma byt. To, ze podobne emocie zazivala pocas poslednych 20 rokov, predsa znamena, ze su neodlucitelnou sucastou zivota. Amen!

Tvorivy autput (a.k.a. som slavna :))

Takze po veeeelmi veeelmi dlhom case, a aj to len strucne (a preto, ze som egocentrik, hehe):

klikaj sem, resp. sem a potom na 5.10.

Ja len tak, ze som sa chcela pochvalit...

Som, kto som. Nesplnam vase predstavy a vacsinou ani svoje vlastne.

Som pokrytec a zbabelec a egocentrik. Som predsa clovek.

No koniec koncov ani neviem, kto som, a preto sa hladam. Na to potrebujem aj vas, aby ste mi ukazali cestu. Aj ja ju chcem potom pomahat najst tym ostatnym.

Chcem byt pri tom, ked ludia zacnu robit spravne rozhodnutia. Aj ked pravda a spravnost su nebezpecne relativne.

"I want to make a difference."

A uz mi dosli slova.

Přátelství je jako most přes rozbouřené řeky

Jednou přišel člověk ke člověku a zeptal se: "Budeš mi přítelem?" Člověk odpověděl: "A co je být přítel? Nač je to dobré?" A člověk řekl: "Kdybych byl tvým přítelem, šel bych s tebou na lov a kdybys spadl do jámy na mamuty, neutekl bych, ale vytáhl bych tě. Dělil bych se s tebou o úlovek a když bys potřeboval pomoct, pomohl bych. Kdyby ses zranil a všichni lidé by tě opustili, já bych byl s tebou a staral se o tebe. Hledal bych na světě dobro a snažil bych se ho předat tobě. Ukázal bych ti tvé chyby, ale nesmál bych se. Ne, snažil bych se ti pomoct, abys je napravil. Přede mnou bys mohl být opravdu sám sebou." Člověk zamyšleně naslouchal a po chvíli pravil: "To zní hezky. Prosím, povídej mi ještě o přátelství." "Kdybys byl můj přítel," pravil druhý člověk, "mohl bys kdykoliv přijít do mé jeskyně a mohli bychom si povídat." "Povídat?" ptá se první, "a o čem?" "O čemkoliv. Příteli můžeš totiž říct všechno." "Hmm. A byl bys můj přítel, i kdyby mi narostlo panděro a vypadaly zuby?" "Ano byl. A byl bych s tebou, i kdybys plakal. Byl bych u tebe a stíral ti slzy. Kdyby ses smál, smál bych se s tebou. Kdyby ti někdo ublížil, stál bych při tobě. A kdybys ublížil ty mně...snažil bych se ti odpustit." "To by od tebe ale bylo moc hezké. A co bys za to chtěl?" ptá se první. "Nic. Přátelství není na prodej. To si musí člověk zasloužit a vážit si jej. Ptám se tě tedy. Budeš mi přítelem?" "Ano, budu. Ale počkej ještě. Co když mě jednou opustíš? Co tu budu dělat sám? Bez tebe?" Člověk se zamyslí a praví: "Všichni se navzájem opouštíme, umíráme, měníme se. Přerůstáme své nejlepší přátele. Ale i když tě opravdu opustím, budeš už mít v sobě něco z mé bytosti. Budeš někdo docela jiný právě proto, že jsi mě poznal."

(originál tu)

Keď sa na svet derie lyrika...

... treba ju nechať plynúť.


nechcela som byť jednou z desiatok,
bola som.
a toho som sa najviac bála,
a práve preto som to neustála,
a dovolila si vyriecť veci,
čo ťa ranili.

bol si môj rytier spanilý,
uvrhnutý do nemilosti
v záchvate najtrpkejšej zlosti.

odpusť mi - bola som len decko
hľadajúce si svoje miesto,
no náhle postretnuté pravdou krutou,
že ho má hľadať za zákrutou,
že vedľa teba preň miesta niet,
má ho ísť hľadať v šíry svet.
dieťa sa zľaklo, rozplakalo,
a také škody napáchalo,
aké nemožno vrátiť späť.
nestihlo skríknuť "prepáč", veď
si mu dal tak málo času...
slzy, hoc' nie sú na okrasu,
zdobili ma snáď každý deň,
po lícach tiekli, pre teba len.

kiežby to celé bol len sen.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

My Own Private Xenophilia

Áno, spomínam si.
Pôvodne si mal mať neodolateľný prízvuk
alebo aspoň seversky svetlé vlasy.
Takto to bolo v pláne.

No čo ak plán zlyhá?
Čo ak správne občianstvo nestačí
na vyváženie iných nedostatkov?
Chcem, aby si poznal Bambuľku,
aby si na jar nevyvalil oči, keď sa u nás bude oblievať.
Aby sme historicky mali k sebe bližšie.

Obávam sa, že to tvoja exotickosť nenahradí.
Asi je hlúposť mať ťa v pláne,
kde nie je veľký priestor na odchýlky.
Tak zavriem oči, roztvorím náruč,
a počkám, čo sa stane.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Opäť mám tajomstvo,
tajomstvo v batôžku,
nesmelo ukryté
ťaží moje plecia.

Chcelo by už na vzduch,
samo sa v tme bojí,
ak ho nevypustím,
možno uhynie.

Potrebujem vedieť,
či si za, či proti,
a či tušíš trochu,
čo na pleciach mám.

Ja viem, že si super,
že ma nevyhodíš,
no aj tak sa bojím,
čo to spôsobí.

Len ty, svojím slovom,
činom - čím len chceš,
odľahčíš to bremä,
tak ma prosím cháp.

S dušičkou tak malou
v lejaku tu stojím
odstráň strach môj, prosím,
za ruku ma chyť.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Žena

Chcem voňať škoricou a letnou búrkou.
Chcem voňať slnkom nasiaknutým dňom.
V očiach mať hĺbku večnosti a nesplnených túžob,
byť tvojou hranicou medzi realitou a snom.

Chcem, aby si mal hlad po mojich perách,
ktorý by odlúčením zosilnel
až tak, že by si do nich lačne hrýzol,
akonáhle by si zas smel.

Chcem byť tým, čo si tisícročia hľadal
hádam vo všetkých kútoch vesmíru,
na dne oceánov, a štítoch hôr, a pritom
som celý ten čas bola tu.

Znepokojujuce zistenie + filozoficka otazka na zamyslenie (a medzi nimi ziadna suvislost)

Prednedavnom som si uvedomila, ze som uz vo veku, ked - predtym ako sa pokusim si s niekym cokolvek zacat - musim skontrolovat jeho prstenicek, ci sa tam naaaahodou nieco neligoce. Z tohto zistenia mi prislo nevolno, a viem, ze to uz bude len horsie.

Ked vam nahle zahynie niekto blizky - syn, snubenec, ktokolvek - co urobite s jeho vecami? Naskladate ich do krabice a ulozite na povalu? Nechate vsetko tak ako predtym, nedotknute, aby vam kazdy pohlad na to denne otvaral hojace sa rany? Alebo sa toho v snahe nenechat svoje srdce puknut jednoducho zbavite? CO UROBITE??

The truth can't hurt you it's just like the dark
It scares you witless
But in time you see things clear and stark

Elvis Costello

Lemra jedna leniva...

...ano, to som ja. A aj svoj dnesny navrat alibisticky hodim na niekoho uplne ineho. Chybal si mi, blog moj milovany, ale musel si si oddychnut od toho "verbalniho prujmu", ktory mi hrozil.

Som spat, bejby!

A teraz - jedna z najkrajsich veci, ake som kedy pocula/citala (hoci nesuhlasim uplne so vsetkym co Kate Nash srdcervuco o nas babach vykeca):